Víte, že?

Činnost pionýrských oddílů a klubů je rozmanitá také díky tomu, že se na její tvorbě podílejí i děti.

K novým stanovám (1968)

1968
k novým stanovám
Z úvodního vystoupení dr. J. Šturmy k návrhu stanov
při projednávání na konferenci pionýrských pracovníků z českých zemí
Seč, 20. – 23. června 1968  převzato z měsíčníku Vedoucí pionýrů, č. 7-8. 1968

Vzhledem k situaci, která se vytvořila, potřebujeme přetvořit dosavadní PO v organizaci nového typu a nahradit dosavadní Ustanovení o PO ČSM stanovami. Tento záměr potvrdily okresní i krajské konference jako správný. Názory se různily pouze v otázce, zda to mají být stanovy platné pro celé území ČSSR. Z toho vyplynuly i rozdílné názory, kdo má právo stanovy přijímat. Naše konference rozhodla přijmout stanovy pro české země, umožňující sjednocení s bratrskou pionýrskou organizací na Slovensku na skutečně demokratických principech.

Tvoříme-li novou organizaci, nezačínáme na zbořeništi, naopak hlásíme se ke všem závazkům a revolučním tradicím dosavadní organizace pionýrů. To zakládá i naše právo užívat všech hodnot, které pionýři a jejich vedoucí vytvořili nebo získali po zásluze v uplynulých letech.

Jednoduchost a srozumitelnost stanov poskytují široký prostor pro samostatnost oddílů, skupin, okresů a  usnadňují neformální sjednocení myšlenek i činů. Ústředním orgánům pak umožňují pružně reagovat na potřeby hnutí a oprostit se od zbytečného byrokratismu.

Stanovy nepokládáme za neměnné a uzavřené. Život bude jejich jednotlivé články nejen naplňovat, bude je též neustále překonávat. Proto je v pravomoci konference stanovy doplňovat a měnit.

Stanovy jsou ovšem závazné pro všechny členy a jako soubor základních norem sjednocující členy ke společným činům, zavazují je chovat se pionýrsky, ukázněně. Ukládají nám však určitá omezení a mnohé povinnosti, k nimž se dobrovolně rozhodujeme, abychom se stali lepšími. Stanovy nemohou být ve všech svých článcích formulovány tak, aby jim rozuměly i osmileté děti. Bude proto nutné s nimi pracovat, vysvětlovat je a hlavně ctít jako nejvyšší zákon organizace.