Jak mě vidí ostatní

Rozvoj těchto kompetencí: sociální a personální, komunikativní, občanská.

Děti se učí vyjádřit svůj názor, sdílet pocity, přijímat kritiku, pochválit někoho druhého i citlivě sdělit kritiku či negativní postoj. Aktivita slouží k prolomení bariér, nastartování komunikace.

Každý z nás občas přemýšlí: Co si o mně ostatní myslí? Mají mě rádi? Štvu je něčím? A pokud ano, řeknou mi to do očí? A chci to vůbec vědět? V oddíle jsme všichni kamarádi, měli bychom umět se pochválit, ale i na rovinu říct, co nám vadí.

Čtvrtky, zavírací špendlíky, psací potřeby.

K tomuto metodickému listu není k dispozici žádný pracovní list.

Hru zahájíme krátkou debatou na téma mezilidské vztahy. Vhodné otázky: Umíme si navzájem vyjadřovat své pocity? Umím někomu říct, že mě něčím naštval a proč? Umím takovou kritiku přijmout, nebo se urazím? Umím být objektivní? Po debatě a zamyšlení na daná témata začneme s vlastní hrou. Všichni hráči si připevní na záda čtvrtku. Tato čtvrtka je čárou rozdělena na dvě poloviny – označené např. plus a minus, sluníčko a mráček, usměvavý a zamračený smajlík apod. Na povel se všichni začnou pohybovat po vymezeném prostoru a psát spoluhráčům na záda své postřehy. Plus: co na tobě mám rád, čeho si vážím, co mě na tobě přitahuje, jaké jsou podle mého tvé přednosti. Minus: co mě štve, co se mi na tobě nelíbí, cos mi provedl atd. Nepodepisujeme se. Píšeme jen těm spoluhráčům, kterým máme co sdělit. Můžeme své vzkazy doplnit i obrázkem. Atmosféru můžeme vylepšit hudbou. Po vypršení limitu (přizpůsobíme situaci) si všichni hráči sundají svou čtvrtku a přečtou si vzkazy ostatních. Necháme jim nějaký čas na to, aby si utřídili své myšlenky a pocity. Pak si sedneme do kroužku a sdílíme své pocity – jak se komu líbí hodnocení jeho spoluhráčů, jestli s ním souhlasí, jestli se ho něco dotklo a proč. Vedoucí musí debatu usměrňovat, aby nedošlo k napadání, osočování, hádkám.

Tato aktivita přibližuje Ideály Pionýra: Pravda, Přátelství, Překonání.

Je velmi dobré, když vedoucí a případně instruktoři jsou zapojeni do hry. V každém kolektivu je totiž někdo neoblíbený, outsider a může se stát, že takovému dítěti všichni napíšou jen negativní hodnocení. V takovém případě mu vedoucí musí dopsat něco pozitivního, za něco ho pochválit. Hra může pomoci skupině v situaci, kdy jsou mezi jejími členy napjaté vztahy a děti nemají odvahu nebo příležitost je řešit, své problémy si vyříkat. Debata pak může být dost bouřlivá, ale díky usměrňování ze strany vedoucího by měla vést k závěru, že se vztahy nakonec urovnají.

Neklidné, hyperaktivní děti, které jsou kolektivem vnímány jako „zlobiči“, se mohou stát terčem kritiky ostatních – důsledně dohlédnout na to, aby se u nich objevilo i pozitivní hodnocení, při závěrečné reflexi jim věnovat patřičnou pozornost, aby mohly ventilovat případné negativní pocity, upozornit ostatní, že problém je složitější a je třeba trpělivosti a porozumění všech členů kolektivu. Rovněž je potřeba dohlédnout na to, aby se u každého dítěte objevil nějaký postřeh. Děti zapomínají na děti nenápadné, stojící mimo skupinu.