Zachycujeme oddíl fotografií

Rozvoj těchto kompetencí: občanská.

Naučí se základy fotografování.

Zachytit pro budoucnost naše zážitky z Putování se psem je možné mnoha způsoby. Ten nejčastější je fotografie. To se přece nemusíme učit, dnes, kdy téměř každý má foťák v mobilu a tedy pořád u sebe, je to přece jednoduché. Pojďme si vyzkoušet, jestli jsme opravdu tak dobří

Digitální fotoaparát nebo mobilní telefon s fotoaparátem.

V době, kdy téměř každý člen oddílu má mobilní telefon s fotoaparátem nebo samostatný digitální fotoaparát, se zdá, že učit děti fotografovat je zbytečné. Ale určitě to tak není. Na schůzku, na níž budeme fotografovat, se musíme připravit – jednak se dohodneme s dětmi, že si přinesou vlastní fotoaparáty, a jednak musí být schůzka programově zajímavá, aby bylo co fotit. No a také by to měla být schůzka venku, aby fotografie byly co možná nejkvalitnější.

Nejprve uděláme malý historický úvod: Na počátku fotografie byla camera obscura (viz dále), 19. století pak přináší francouzské vynálezce a objev fotoaparátu. Nebyl zdaleka jako ty dnešní – zpočátku to byly dvě dřevěné bedny, začátkem 20. století přichází barevný film a s ním první barevné fotografie a teprve v 90. letech minulého století se po dvaceti letech výzkumu narodil dnešní bezfilmový fotoaparát.

Fotografování je umění, dokonalá fotografie zachycuje nejen obraz, ale i náladu. My se zpočátku budeme učit zachytit alespoň dobrý obraz. Vysvětlíme si, že fotoaparát v mobilu není pro fotografa to nejlepší — jeho jedinou výhodou je to, že jej máme v podstatě neustále u sebe a máme tak šanci vyfotit pohotové snímky nečekané akce. Kvalita výstupu je ale velmi malá, fotky jsou většinou méně zřetelné a nejspíš nebudou vhodné např. pro otištění v novinách.

Nejčastějším fotoaparátem je tzv. kompakt – jednoduchý přístroj určený zejména pro fotoamatéry, a tedy úplně ideální pro potřeby našeho oddílu. Spíše než výslednou kvalitu obrazu totiž hledáme snadné ovládání a malé rozměry. Než začneme s fotografováním, ověříme si, ze kterých mobilních telefonů půjdou pak fotografie „vytáhnout“ pro další práci s nimi.

A už jdeme fotit — připomeneme dětem, aby se dobře dívaly, co budou mít v záběru (pohled na fotografované prostředí okénkem z prstů) a aby držely fotoaparát pevně, aby snímky nebyly rozmazané. Dětem, které nemají čím fotit, půjčíme oddílový či náš fotoaparát, a ony pak fotí za našeho dohledu.

Na některé z následujících schůzek se pak k již hotovým fotografiím vrátíme a na praktických příkladech si shrneme zásady fotografování:

1.  Vyvážení snímku — snímek by měl mít ústřední motiv, důležitý je proto výběr místa, ze kterého fotíme. Často i malé poodstoupení může obrázku prospět. Snímek by neměl obsahovat rušivé prvky. Je tedy potřeba učit se vidět, že naše skupinka sice vypadá nádherně, ale za ní stojí dopravní značka, jejíž tyč bude na snímku jakoby vystupovat z hlav kamarádů.

2.  Světlo je lepší ráno a večer než v poledne, a to hlavně v létě. Nízko stojící slunce vytváří krásné stíny a pěkně zepředu osvětluje objekty.

3.  Umístění objektů na snímku — to, co chceme mít na fotce jako hlavní, by mělo být jasně zřetelné, většinou hodně velké. Častou chybou je focení na dálku, kdy hlavní objekt (postava…) je na výsledném snímku sotva vidět. Hlavní objekt by neměl až na výjimky být uprostřed snímku, ale daleko lépe vyzní jeho umístění do 1/3 od kraje. Podobně při focení krajiny by rozhraní mezi krajinou a oblohou nemělo být uprostřed snímku. Buď zdůrazníme oblohu, nebo krajinu. Pokud je na snímku vyjádřen pohyb, pohled nebo směřování, neměl by objekt „utíkat“ ven ze snímku, ale naopak směřovat do jeho středu. Při fotografování krajiny je velmi důležité vložit do záběru nějaký prvek, který celý snímek oživí. Velmi častou pomůckou jsou větvičky (nebo jiné objekty – oblouk mostu, okno, zajímavý strom apod.) v popředí, které obrázek zajímavě orámují a dodají mu hloubku.

Základním pojmem kompozice je pak zlatý řez. Co to je a jak jej určit, najdeme v pracovním listu. Při vysvětlování teoretických pravidel fotografování ukazujeme dětem z jejich fotografií ty, které se povedly a které dokumentují to, co se je snažíme naučit. Samozřejmě jednoduché by bylo ukazovat na obrázcích chyby, ale takový přístup by asi způsobil, že dítě by pak už nikdy fotit nechtělo.

Na závěr schůzky společně vybereme snímky, které jsou nejzajímavější a pošleme je s krátkými popisnými texty do novin, do Mozaiky Pionýra a třeba vyvěsíme na oddílový web. Děti současně vedeme k tomu, aby se se svými zdařilými pracemi přihlásily do soutěže Clona – Pionýrský Sedmikvítek.

Děti s ADHD díky svému postižení jsou méně koncentrované na činnost, může docházet k unáhleným snímkům, tedy ke snímkům s nižší kvalitou. Autistické děti budou potřebovat pomoc při samotné práci, neboť nezvládnou tolik činností najednou.Aktivitu je třeba rozkrokovat do jednotlivých dílčích úkolů.