Origami

Při práci rozvíjí fantazii, naučí se pracovat s nástroji a učí se pracovat s papírem přesně a čistě.

Jeřáb je posvátný japonský pták. Podle staré japonské legendy se člověku, který složí tisíc papírových skládanek – origami – tohoto ptáka, splní jakékoli přání.

Čtvrtky barevného papíru.
K tomuto metodickému listu není k dispozici žádný pracovní list.

Na začátku schůzky si s dětmi budeme vyprávět o tom, co je to vlastně technika origami.
Všichni jsme se s origami setkali, i když si to možná neuvědomujeme. Logem Pionýra je vlaštovka a v papírové podobě jsme ji mnohokrát skládali, ať už s oddílem nebo sami. Každá papírová skládanka je vlastně origami. Existuje spousta návodů, jak je skládat. Podle pana Kunihiko Kasahary, mistra origami, je „origami jedním ze způsobů, jak oživujeme papír – onu nejobyčejnější věc našeho každodenního života. V každém čtverci papíru je skryto množství za staletí už vytvořených a nekonečné množství ještě nevymyšlených skládanek a neobvyklých postupů. Možnosti origami jsou nevyčerpatelné. V tom je právě jeho lákavost a krása“.
Origami je dovednost, při které z listu papíru přehýbáním a skládáním vytváříme nejrůznější konkrétní i abstraktní útvary. Skládat můžeme kdekoliv, nelze určit, že je to činnost určená jen a pouze do klubovny, stejně tak ji můžeme použít třeba na táboře nebo na víkendové akci.
A proč origami? Slovo je složeno z japonského výrazu oru = skládat, ohýbat a kami = papír, tedy oru kami – origami. Slovo kami ale neznamená jen papír. V původním japonském náboženství je pojem kami označením vyšší síly či výjimečné vlastnosti, sídlící v předmětech, přírodních úkazech, zvířatech a lidech. Papír pro svoje jedinečné vlastnosti: čistotu, bělost a neporušenost byl užíván při očistných obřadech ve svatyních.
Papír byl vynalezen kolem roku 105 po Kristu a brzy poté lidé objevili možnosti tohoto nového materiálu. Znalost papíru a způsob jeho výroby se koncem 6. století dostal z Číny do Japonska. První skládanky sloužily k náboženským účelům – jako výzdoba svatyní.
Zábavou pro volné chvíle se origami stalo v Japonsku v 17. století. V minulém století se pak v Japonsku ustálilo asi 150 různých druhů skládanek. Tou nejznámější je jeřáb – posvátný pták. Poskládá-li jich člověk tisíc, splní se mu přání. S touto legendou je spojen i příběh japonské dívky Sadako, která po svržení atomové bomby na Hirošimu onemocněla leukemií. Skládala jeřáby a věřila, že poskládá-li jich tisíc, uzdraví se. Sadako svůj boj s časem prohrála. V Hirošimě dnes najdeme pomník dětským obětem atomové bomby – Dívka skládající jeřába.
Složit takového jeřába není úplně jednoduché, ale můžeme se jej podle návodu v pracovním listu naučit. Vhodné je pro skládání použít různobarevné papíry, abychom pak měli pestrobarevné ptáčky, jimiž ozdobíme třeba větev, kterou si do klubovny umístíme, nebo na letním táboře strom, který nám bude připomínat, že ne všude a ne vždy byly a jsou děti ušetřeny válečných útrap.
A pokud se nám jeřáb, nejznámější skládanka, povede, můžeme se pustit do dalších. Návody najdeme na webových stránkách, existuje i spousta dostupné literatury.
Tato aktivita přibližuje Ideály Pionýra: Pomoc, Poznání a Překonání.
Přístup k dětem se specifickými vzdělávacími potřebami:

Aktivita umožňuje začlenění dětí do kolektivu a nevytváří bariéry pro děti se specifickými vzdělávacími potřebami. Vedoucí musí dbát na individuální přístup k těmto dětem a respektovat obecná doporučení v úvodní části metodiky.

Origami jsou pro začátečníka složitou technikou, vedoucí by si měl skládanku napřed vyzkoušet sám a dětem přinést finální výrobek, aby se na něj mohly podívat dřív, než začnou skládat.

Origami jsou pro začátečníka složitou technikou, vedoucí by si měl skládanku napřed vyzkoušet sám a dětem přinést finální výrobek, aby se na něj mohly podívat dřív, než začnou skládat.

Origami jsou pro začátečníka složitou technikou, vedoucí by si měl skládanku napřed vyzkoušet sám a dětem přinést finální výrobek, aby se na něj mohly podívat dřív, než začnou skládat.

U dětí s diagnózou ADHD doporučuji přítomnost instruktora. Tyto děti totiž budou pospíchat a chaoticky řešit zadaný úkol na úkor kvality. Je třeba je stále zklidňovat a ubezpečovat o správnosti jejich počínání. U alternativy, kdy děti nevědí, jaké stanoviště bude následovat, je třeba věnovat individuální pozornost dětem s ADHD, neboť tyto děti budou neklidné. Autistickému dítěti je třeba předem jednotlivé kontroly popsat, aby mělo jasnou strukturu činnosti.